Krásný bosý pochod vol. II

V sobotu 22. června proběhl již druhý ročník Krásného bosého pochodu. Účastníci procházky se sešli na zastávce trolejbusu č. 55, odkud měli v plánu vyrazit jako již tradičně údolím Pekelského potoka až na Erbenovu vyhlídku. Účast na této procházce vyrovnala rekord z nultého ročníku, kdy se akce účastnili tři lidé, i když nutno podotknout, že věkový průměr se výrazně zvýšil. Z konečné trolejbusu pokračovala výprava po silnici do obce Mlýniště. Na tuto první část si chodci ponechali obuv, neb je tam cesta dosti rozbitá. Na začátku obce celé trojmocné společenství odbočilo na polní cestu, která je vyvedla na louku, ze které se otevřely krásné výhledy na město v údolí. Zde si poutníci trochu odpočinuli a většina konečně zula obutí. Až na jednoho z účastníků, který prohlásil „bos to nedám, ale rád se s vámi projdu“. Na obzoru se formovala mračna, a tak došlo na i na debatu, zda je na cestě zaskočí déšť či nikoliv. Dále pokračovali na startovní louku vyznavačů volného plachtění a poté stoupali účastníci až na vrchol Dobětické výšiny. Cesta vedla lesem, což je vždy v letních měsících vítané. Příjemný chládek, který poskytuje lesní porost, ulehčoval stoupání na nejvyšší bod celé cesty.

Tohoto bodu poutníci dosáhly poměrně záhy, ač se jedná o nejvyšší bod široko daleko nenaleznete zde žádného výhledu. Nicméně zajímavostí jsou steré třešňové stromy, které lemují cestu na tento vrchol. Mezi účastníky se rozeběhla debata o původu těchto stromů. Zda je to pozůstatek nějakých starých sadů či jen náhodné zavlečení třeba zvěří. Tuto otázku se však nepodařilo objasnit, a vlastně se o to ani nikdo nesnažil. Z tohoto místa již cesta stále klesala nebo vedla po rovině. Les pomalu vystřídaly louky s nádhernými výhledy nejprve na Krušné hory a poté i na střekovskou stranu labského údolí. Ve větru vlnící se zlatavá tráva ostře kontrastovala s oblohou, na které se proháněla nízko letící mračna. Začalo drobně krápat, což nebylo vůbec marné, toto příjemné osvěžení všichni účastnici docela přivítali. Po chvilce se na obzoru ukázal cíl této výpravy, kterým byla v Ústí notoricky známá Erbenova vyhlídka. Celá skupina vystoupala na tuto věžičku, kde se kochala výhledy na Labské údolí, město či jezero Milada. Po zakončení bosé výpravy následovala nabídka pokračovat na akci spřáteleného spolku Žížala na terase, který pořádá česko-německý víkend na zahradě. Všichni účastníci se rozhodli následovat výzvy a celá výprava tak skončila až v komunitní zahradě, kde se všichni občerstvili a postupně odcházeli do svých domovů. Hezčí zakončení této procházky jsme si nemohli přát.

Na závěr malé shrnutí pořadatele Aleše Bárty: „Tuto procházku pořádám již třetím rokem a je škoda, že se v našem krajském městě nenajde více lidí, kteří se rádi projdou jak bosi, tak třeba v obutí. Přitom ve městě potkávám docela dost lidi v barefoot obuvi. No nevadí, já se vždy rád projdu krásnou přírodou, kterou máme doslova za humny. Jen bych ještě rád řekl všem, kteří třeba váhají, zda zkusit chůzi na boso, nebojte se toho, pro naši nohu je tato chůze naprosto přirozená, i když je faktem, že ze začátku to chce kratší trasy, aby si noha zvykla. Doufám, že příští rok ten letošní rekord pokoříme.“

Mezi fotkami z akce lze listovat klikáním na šipky u hlavní fotky článku.