27. května: Po stopách rodiny Wolfrumů v Krásném Březně

V nezvykle parném nedělním odpoledni, 27. května, se sešla skupinka historie chtivých sousedů i přespolních na zastávce Pivovar v Krásném Březně. Proč zrovna tam řeknete si. Těch důvodů je několik. Nejenom, že se zastávka dobře hledá, ale sousedící lihovar byl první stopou rodu Wolfrumů v Krásném Březně. V úvodu všechny příchozí přivítal Aleš Bárta za pořadatele této procházky, spolek Krásné sousedění. Krátce představil spolek a hlavní důvod akce – výročí 130 let od úmrtí zakladatele české větve rodiny Wolfrumů, a to Carla Georga Wolfruma. „Carl Wolfrum byl jednou z nejvýznamnějších osobností našeho města, na kterou se rádo zapomíná, ale bez něj by nebylo pulzující metropole, kterou bezesporu Ústí bylo,“ řekl Aleš Bárta, než předal slovo průvodci celé procházky, historikovi Martinu Krskovi.

Ten nás nejdříve seznámil s historií Krásnobřezenského lihovaru. Tento na svou dobu jedinečný podnik nejdříve vlastnila rodina Eckelmannů a jeho hlavním posláním nebyla výroba lihu, ale droždí. Líh byl pouze vedlejším produktem, který ale mistrně využili k výrobě likérů. Martin Krsek řekl: „Tento závod byl prvním průmyslovým výrobcem droždí na území rakouské monarchie.“ Až později se stala drožďárna a lihovar majetkem rodiny Wolfrumů. Do rodinného portfolia přidal tento závod, pod názvem „K. k. Spiritus- Presshefe- und Liqueur- Fabrik“ syn již zde zmíněného Carla, a to sňatkem s dcerou Louise Eckelmanna. Po chvilce poutavého vyprávění se celá společnost přesunula do klidu postranních uliček. Pomalou chůzí minula ZŠ a ZUŠ Husova a na chvíli se zastavila u Komunitní a Školní zahrady, kterou provozuje spolek Krásné sousedění. Aleš Bárta seznámil přítomné s činností spolku a odpověděl na několik dotazů. Poté se již kroky všech vydaly k bývalým vinicím, které dnes již připomínají pouze terasy, na nichž vyrostla zahrádkářská kolonie. Tuto již dnes zaniklou tradici také připomíná několik názvů ulic, „Na sklípku“ nebo „Na vinici“.

Sluníčko pěkně pálilo, a tak stoupání do mírného vršku všem dalo zabrat. Naštěstí jsme se brzo ocitli ve stínu lesíka, jenž vyrostl na opuštěných vinicích. Cestička touto příměstskou džunglí vedla neomylně k vrcholu. Těsně před ním jsme odbočili na jednu z teras, kde se nachází plastika stromu života rodiny Wolfrumů. Jedinou nepříjemností, krom tropického počasí, bylo překonání nízkých zídek na cestě k tomuto zapomenutému skvostu. Martin Krsek u tohoto reliéfu prohlásil: „Je to pro mě konečně příležitost vidět to tu naživo, zatím jsem plastiku znal jen z fotografií.“ Po krátkém studiu nápisů se rozpovídal o historii pěstování vína v Ústí nad Labem. Zajímavostí je, že Ústí mělo svou specifickou odrůdu vína, tzv. podskalské, která bohužel již zanikla. Také zmínil, že tato odrůda neměla takovou výnosnost jako například moravská vína, ale byla ceněna pro svou úžasnou chuť. Jedna hlava této révy do šedesátých let 20. století rostla jako symbol místní vinařské tradice na Mírovém náměstí. Ještě chvíli si členové této výpravy povídali o víně a historii tohoto místa. Poté vyzval Aleš Bárta společnost k přesunu o pár metrů, kde se nachází shozený obelisk. Na tomto pomníku si mohli děti vyzkoušet práci archeologů a pomoci křídy obnovit dnes již skoro nečitelný nápis. Ke smůle všech přítomných patu tohoto obelisku obsadili velcí lesní mravenci. I přes bolestivé kousance se společnými silami podařilo část nápisu zvýraznit a zjistit, že šlo o pomník zakladateli krásnobřezenské likérky Louisi Eckelmannovi. Poté se celá společnost vrátila tou samou cestou do ulice K Mlýništi, kde se tři dámy rozloučily a již nepokračovali v této procházce.

Zbylá společnost se rozhodla ochladit u Pekelského vodopádu. Prvním osvěžením byla nedaleká studánka a po příchodu k vodopádu to někteří nevydrželi a vlezli se pod něj osvěžit. Celou procházku jsme zakončili na krásnobřezenském hřbitově, malou vzpomínkou a zapálením svíček u hrobky Carla Wolfruma. Pořadatel Aleš Bárta také seznámil přítomné s iniciativou spolku Krásné sousedění prohlásit místní hrobky za kulturní památku a tím je zachránit pro příští generace. Na závěr bychom rádi poděkovali všem, co se s námi vydali v tomto tropickém odpoledni prozkoumat historii našeho Krásného Března.